P1070784.JPG
Můžeš mě znát pod jmény Kerberos, Cháron, Fobos, Jean Jacques Juabel či Ravena. Zde mi říkej Daemone. Daemon je mým rádcem na tomto pozemském světě, je to mé spirituální, zvířecí Já.
Vítej poutníče putující cestami internetovými.
Zde nenajdeš ničeho jiného, nežli tvorbu mé pokřivené mysli.
Nic víc, nic míň.
Jestliže nemáš zájmu čísti tvorbu mou, opusť tyto stránky, nebo si vážně poškodíš mozek
A komu se to nelíbí, nechť mi brejle políbí...
wkvdy-71371.jpg
Pokračování Ze Života - už to bylo moc dlouhé a od rolování bolí prsty...
Depresívní
Svět mi černá
Rychleji, nežli před rokem
Má mysl slabá
Pluje černým, mrtvým potokem
Nejeden černý kruh
Tvoří se mi pod okem
Když Smrt
Se snaží být mi prorokem
 
Pryč prchnout
Snít a utéci před světem
Pod vodou usnout
Či bavit se odletem
V mrazný leden
Převrací se slunný květen
 
Když umírá ti někdo
Koho znáš, koho máš rád, máš ráda
Nesmíš se divit
Že život ti ukazuje záda
Celé ti to připadá
Jako dokonalá zrada
A v cestě ti leží
Z lípy statná, mrtvá kláda
 
Svět mě zavrhl
Odpravil, odkopnul
Brání mi v tom
Abych se nadechnul
Nejraději se mi směje
Přeje mi, abych zdechnul
Abych se trápil
Abych ze života prchnul
 
Je mi přáno
Abych slzou smáčel trávníky
Abych červy učinil
Svého srdce strávníky
 
Měl bych
Obohatit zem svým popelem
Vysypat se
Proletět se s větrem
Do širých končin
Celým světem
Od jedné k druhé
Řadě spaloven
Od koruny ke koruně
Zašlých králů, mrtvých královen
 
Svlažit měl bych dlaně
V krvi, která z nich pramení
Půlnoční úplněk
Dává silné znamení
Že život
Ač se velmi cení
Nestojí za nic
Pokud nejsou vyvolení
Kterým bys ho obětoval
Ve prospěch jejich zvolil bys umírání
Rakve vlastní
Tupé, duté prohýbání
Svého popelu
Po lukách rozmetání
 
Ne, má mysl není silná
V depresi se utápí
A každý večer před spánkem
Slzou pokrývku skrápím
Neřeším to
V nejmenším se za to nestydím
 
Proč umírání druhých
Které beru jako součást života
Trápí mě a drží
V ocelové síti?
Smrti své se nebojím
Ta cizí však mě lítí
Že bych svůj krk svěřil
Trámu a konopné niti
A pohoupal se
Dokud černé slunce svítí
 
Poslední vydechnutí
Zdravím tě
Žhavá jitřní svíce
Kteráž tak ráda hřeješ
Mé pobledlé, mrtvé líce
 
Tak vyjdi již
Obzore rudý
Ať konečně zjistím
Kam se dát a kudy
 
Skrop mou hlavu
Vlno vody z oblaků
Která´s přišla
Z útrob černavých mraků
 
Svlaž mé mrtvě pusté tělo
Jež jizev má na tisíc
Jež neožije
Nikdy víc
 
Sluneční paprsku
Prohřej mi i rty
Prohřej klouby, kosti
Prohřej i nehty
 
Pro mě již zastavil se čas
Navždy v rudé koupeli
A červi obírat mě budou
A brouci svými tykadly
 
Protanči se mnou celý večer
Vichřice jdoucí o závod
Zůstaň se mnou až do rána
Hraj mi poslední doprovod
 
Zahrej mi largo poslední
Když den se k noci chýlí
Vždyť na měsíc jsme spolu
Každou půlnoc vyli
 
Nyní, přátelé mí věrní
Ležím tady v kaluži vlastní krve
Je to čas zrození posledního
Naposledy - ne napoprvé
 
Čas se mi krátí
S ním i dech
Vzdorování poslední své
Nesu si na bedrech
 
Rozloučení
Stín a noc je vrah
Sen ukryl v sobě Rým
Dolů z hvězdných drah
Přináším ti víly mrtvé prach
Zakuklený v kouř a dým
 
Žár, Smrti dech
Skrývá se do oblak
Ohně dračího šleh
Dopadá mi na bedrech
K obzoru vzhlížím na rudý mrak
 
Vlk se mi smál
Když na mě kámen dopadl
Ve zkoušce jsem obstál
Síly však vyplýtval
Abych dech popadl
 
Noc ne stínů vrah
Rým skrývá v sobě Sen
Dopadá k tobě hvězdný prach
Sypaný z mých nervů drah
Poslední dnes hořím den
 
Na své hranici, pro Tebe
 
Pohleď na hrob
Pohleď na ten nápis
Pohleď na to jméno
Není ti povědomé?
Není proklínáno?
 
Pohleď na ten kámen
Pohleď na tu květenu
Není ti povědomá ta vůně?
Není ti známé, jak pne se po tom kamenu?
 
Pohleď na ten náhrobek
Pohleď, je stejný jako tvůj
Není to zvláštní?
Není to podezřelé, když je můj?
 
Pohleď, pod mým jménem
Pohleď, leží i jméno tvé
Není ti to povědomé?
Není to tím, že v tom hrobě jsou naše rakve?
 
Je večer, je noc
Je večer a ty usínáš
Svíci třináctou zhasínáš
Je večer a ty laskáš moje šrámy
Bojů i lásek záznamy
 
Je noc a ty již klidně spíš
Hodiny vrní, ač je nevidíš, neslyšíš
Je noc a tvé tělo svěží
Vedle mě odevzdaně leží
 
Konec
Zemřely mi hvězdy
Mrtvé panny z Ráje
Padly v prachu cesty
Klidně spí si nevěsty
 
Naposledy vyšlo slunce
Krvavě žhavá koule
A prodralo se skrze mraky
Pak ztemnělo se nad oblaky
 
Vyschly prameny
Stříbra a železných rud
Kapička z jejich mocných proudů
Zaplavila celou země hroudu
 
I sestoupiv Seref plakal
Nad skonem již mrtvého lůna
Té úrodné, plodící desky
I Cherubín vzlykal stesky
 
Ti zemřeli a s nimi Nebe
Pak i Peklo, sirný lom
Pak nebylo bohů, nebylo ďáblů
Nebylo příbuzných, nebylo andělů
 
Útrap hoře věčného plamene
Slunce dnes usnulo v kaluži krve
Pak zemřelo, můj údive
Daemone, opět zmíráš v křeči
Bez Té látky, jež tě léčí
Padlo slunce bez úsvitu
Špatný byl osud přán mému citu
Dnes opět zmírám ve své schránce
Když smyslů byla vypovězena práce
Vítej dnes zpět, má deprese
Má samoto, moje skepse
Sova drásá mi útroby
Staré jizvy - odkaz doby
Učněm byl jsem starých věků
Nyní však zřím Cháronovu řeku
Dobrou noc, mé krásné víly
Dneškem mě síly opustily
Dobrou noc, mé múzy ctnostné
 Vejdi v srdce, žhavý ostne!
 
Otevřete oči, odcházím
Kdo si myslíš
Že já jsem?
Nikdy o mně neuslyšíš
Nepoznáš mě jménem
 
Zlé to byly časy
Kdy psal jsem tyto řádky
Krev kanula mi z řasy
K zemi padala po věky
 
Opět přehrávám si
Svou Temnou operu
Žiji v ní na věky asi
Ze snu již se neproberu
 
Zesnu - již se neproberu
 
Svět se stále mění
Stále Zůstává stejný
Orgán, kde krev pramení
Zůstává opomíjený
 
Felčare, nechť mysli jsem zbaven
Nechť zmizí ve mně vzdornost
Nechť splynu s myslí - davem
Nechť zapomenu na krásnou volnost
 
Nechť zapomenu na krásku Volnost
 
Padni, anděli
Již, jak je ti známo
Odejdi, poslední příteli
Odejdi i ty, milovaná dámo
 
Zůstaň alespoň ty, milovaná dámo
 
Nemohoucnost
Nemohu spát, když noc je černá
Tma okolo je clona jemná
Melancholie milenka věrná
 
Nemohu spát, když den je světlý
Když za oknem květy rozkvetly
Sluneční je svit, jak sršeň, vzteklý
 
Nemohu spát bez tvého dechu
Nemám již kde hledat útěchu
Když nenaleznu ji ve tvém smíchu
 
Nemohu spát za vánku Luny
Nemohu, když Slunce dělá vlny
Nemohu žít ve starých časech již
Zlomil se mi ocelový kříž
 
Nemohu žít na tomto světě
Když vlny vlasů spát jdou
A usínají zapomenutě
 
Nemohu žít, když dech se krátí
Tep stromů o nulu se předře
A sny přestárlé se navždy ztratí
 
Mlžná cesta tmou
Vykročil jsem do mlžného oparu večerní samoty
Magie pudila mě ze stínu nicoty
Překážky cesta mi připravila
Abych zakopl, aby mě zastavila
 
Ukryt příkrovem křídel havrana
Zdolával cestu jsem do rána
A hvězdy nebem putují
Konec cesty brzký slibují
 
Vykročila´s se mnou do té mlžné noci
Bohy i živly jsme měli ku pomoci
Společný má cesta naše cíl
Do jejího konce nutno mít ještě mnoho sil
 

Se vzkazem
Pověz mi, komu není přáno
Komu dnes se krátí dech
Kněžko, má kurtizáno
Mannaz

Pověz mi, kdy doručíš mi rozsudek
Očekávaný rozsudek čekaného činu
Činu, jehož tu hájím následek
Isa

Prozraď, dívko snů mých
Kolikrát poštěstí se, kolikrát
Tvoru takovémuto takovýto hřích
Laguz

Prozraď, kolikrát slovy skladeb
Zdolám zeď tvou
Tvou zeď, úkryt hradeb
Othila

Povídej mi, povídej
Kdy skončí utrpení
Čekám na jeho konec…i ty čekej
Wunjo

Povídej mi, kdy už přijde ráno
Kdy budu, kdy mít
Navždy vystaráno
Ansuz

Vyprávěj, věštkyně, příběhy
Při kterých rozbuší se srdce
Proudí dva krevní oběhy
Nauthiz

Vyprávěj, milenko, má přítelkyně
Kde schováni jsou démoni
Kam ukryly se (krom tebe) bohyně

Ansuz

Jak slepý musím býti
Abych neviděl Osud
Jenž se ke mně řítí?
Mannaz

Přepiš si runy na veršů koncích
Smysl jejich vyvoď si
Ryji je do skal i v oblacích
Ansuz

Padlého "žal"
Svatozář byl jsem zbaven ped stovkami let
Dávno již uzavřel se mi modrého Nebe svět
Proklatec jsem a pomsta mě vábí
Slouží mi prý ve víře slabí
Dlouho neviděl jsem slunce ani luny záři
Ani to, jak se na zem hvězdy tváří
ostatní na mne andělé
Tváří již se kysele

Poslední sbohem
Až přijdu naposledy tou cestou k vám
Již nebudu s tebou, již budu sám
A nápis budiž nad váš vchod vyřezán
ZDE ŽIJE TA, KTEROU JSEM TOLIK MILOVAL

Víš, odcházím do dáli nekonečné
Po cestě věky vytyčené
Pozvolný odchod té duše mé
Započal konec dalšího začátku

Odcházím nyní cestou od vás
A nevím, zda přijdu zas
Až Sukuba vzbudím, tak srazí mi vaz
Pak budu mít na věky klid

Přeji si dál, přeji si dál žít
Po lesích běhat, na Lunu výt
Navštívit místa, kde nebude klid
Kde neotiskla se ani stopa

Usínám naposled ve škarpě cest
A jméno tvé šeptám si v pěst
Zářící hvězdy mě chtějí vést
Potom už nebudu žít

Srdečné pozdravy
Vítám tě, Sukube bezesných nocí
Dnes svíráš mě opět ve své moci
Vítej v chýši mou jedovou
V létě horkou, v zimně ledovou

Vítejte, Křídla nočních toulek mých
Jež čekala jste ve sklepeních
Chudého mého paláce
Kde končí veškerá legrace

Vítejte, Múzy mojich trpkých písní
Sic má kůže obrůstá plísní
Přec prsty se slovy kouzlí
Kapky inkoustu řádí jak smečka syslí

Vítám tě, Smrti s mocným ostřím
Na tebe čekám, smysly bystřím
Projdeme se spolu lesem
Ač nevzdušně se nesem´

Zda již čas můj je, či není
Čekám na to rozuzlení
Držíte-li v rukou bodce, harfy
odneste mě z této škarpy

Jako vždy
Zlámaná mám křídla
Tváří ležím v hustém prachu
Jen mě překroč, starý brachu
Jak jsi to vždy dělával

Nebylo mi dáno
Soudem nejvyšší té moci
Abych létal lesem v noci
Jak jsem to vždy dělával

Ocel kalná sžehla
Tvář mi, uhel z ní jen zbyl
A v lese kat mě pohodil
Jak to vždycky dělával

Zlomil křídla, srdce
Zahnal mě do luhu jak zvěř
To, má milá, to mi věř
Jak jsi to dělávala

7.vězeň
Ach, já hlupák, starý bloud
Že vypustil jsem Tebe z pout
Chtíči, ty nestálý jeden sluho
Bez barev, ty křivá duho
Žadonil jsi, zapřísahal
By tě z kovů já vyvázal
Posed´s mne i moje tělo
Co povyražení by teď chtělo
Blázne, smutku, démone
Vždyť srdce nemám z kamene
Nesnesu ty tvoje hrátky
Tvé lysohlávky ze zahrádky
Tvé obluzy a jiné činy
Nejsem já, to ty jsi vinný
Proto zas tě vyzývám
Moci různé svolávám
K uvěznění tebe opět
Bych bez tebe šlapal zas svět
Honem tedy, bez ustání
Do řetězů, do kování
Však svěřím tobě tajemství
Žadoní mě Obžerství
Bych...

Imaginaece
Zdálo se mi, že svět chladný je
Zdálo se mi, že svět šedý je
Chodil jsem po pláni a nikdo nikde stál
Chodil jsem lesem, však kdo by o to stál
Všude kolem led, mráz a sníh
A na saních žádný smích
Vprostřed louky kvítek stál
Od kořenů umrzal
Nikde ani stopa
Nikde ani sten
Omrzl vous, vlas i tvář
Světu chyběla hřejivá zář
Cihloví velikáni leželi v prachu
Ticho, beze smíchu, beze strachu
A nad tím vším se usmíval
Rozteklý sněhulák

Prérie v duši
Ztemnila se oblaka nad šedavou plání
Uprostřed sedmihlavé čeká spřežení
A znějí vichrů teskné písně

Povel zazněl, kočí velí
Kaktus pokládá svůj stín do dáli
Na kočáře sedí Havran

Slunce se z nebe mračí, nemá smíchu dost
Lůžko šakalí obsadil dostavník - neznámý host
Zazněl výstřel, šíp opačně k němu letěl

Padli oba bijci k prachu
Bez bolesti, beze strachu
A koně se utrhli
Jen starý Havran kroužil nad tím nadělením


Věčné prokletí
Krásné rodí mi mysl melodie
Ale prsty na nástroji leniví
Ani pochopení not nebylo mi přáno

Stejně tak zřím krásné vize
Které stály by za to, by potřísnily plátno
Avšak dřevěné ruce se s okem neshodnou

Mysl zvídavá chtěla by znát vše o světě
Počty však obstojně nezvládá
Tak zjistí jen půlku teorií a faktů

K ladným pohybům tělo těžko slouží
Když tvary má, jaké má
Naštěstí tance jsou můrou noční

Těžko budu mistr z Vinci, pan Mozart
Nestanu se Hawkingem
Ani jiným z velikánů

Volšové prsty těžko tvoří
Z kamene, hlíny, dřeva
Spíše šrámy než soška jeví se

Zbývají slova a pár veršů před spaním
Zbytek musí zůstat v hlavě
Leč budu o tom psát



Spojit se s peklem
Kde kdo tu drzost měl
Otevřít kruhy
Rychle propadnout se chtěl
Nabrousit ostří
Stařec do boje šel
Krvavý měsíc
Pod mraky potemněl

Černá magie
Pečet láme sedmkrát
Smečka šakalů
Pod širákem bude spát
Jen výheň ohně
Jediný cíl
Nezbývá než čekat
Abys pochopil

ŽE SMRT JSEM JÁ!

Milované upírce
Zdravím tě, má lásko stínů
Jsou tomu již stovky let
Kdy krev jsme prvně mísili s čajem z blínu
Ten silný odvar barev temnoskvoucích
První vzdech
A city stále hoří, pálí
Černé perutě zdobí bílá záda
Noc, tu máš ráda
Potvrdilas mi pečeť rozeklanou krví
Když jsem kolem tebe prvně křídly mách´
Upsala ses mi na věčný čas
A kolem...kolem sedá prach

Sbohy buď a sklop svá víčka
Sejdeme se v noci zas

Co je lepší v mojí tvorbě?

Poezie (21 | 87%)
Próza (3 | 13%)

Jaký literární druh preferuješ při čtení?

Poezii (15 | 52%)
Prózu (10 | 34%)
Drama (4 | 14%)
Opište prosím kontrolní kód "5609"
Nikdo netvrdí, že se jednotlivé části nemohou rozšiřovat - stále mě napadají nové a nové nápady, které mohou zapadnout do jednotlivých sekcí. (Toto se jistě nevztahuje na Staré šuple - to by byla blbost...)
Dokonce nepopírám možnost vzniku plně nových sbírek...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one