P1070784.JPG
Můžeš mě znát pod jmény Kerberos, Cháron, Fobos, Jean Jacques Juabel či Ravena. Zde mi říkej Daemone. Daemon je mým rádcem na tomto pozemském světě, je to mé spirituální, zvířecí Já.
Vítej poutníče putující cestami internetovými.
Zde nenajdeš ničeho jiného, nežli tvorbu mé pokřivené mysli.
Nic víc, nic míň.
Jestliže nemáš zájmu čísti tvorbu mou, opusť tyto stránky, nebo si vážně poškodíš mozek
A komu se to nelíbí, nechť mi brejle políbí...
wkvdy-71371.jpg


Lásky, stresy, vzpomínky i strachy - vše pěkně na jednou místě...

Určeno - neurčeno
Sestoupil snad cherub, seraf ze snu?
Je to ta, co zastíní Afrodít, Vesnu
Je kotouč, nad oblaky sedící
Holubice za obzor hledící
Daleké fantazie pokušení
Ze zářného snu vytržení
Poblouznění tančící nad rosou
Vonná silice uvolněná kosou
Sólarsteinn v noci bezhvězdné
Mající v sobě kouzlo propastné
Překypuje kouzlem i utajenou slastí
Je tou mocí, jež v noci cestu klestí
Sluncem nad vrcholky šedavých hor
Z kůrů sedmi vlahý chór
Múzy všechny v jednom těle
A ty oči, stále bdělé
Ostražitě v dálky hledí
Že i sokoli jsou bledí
Ach! Ty zraky pronikavé
Neústupné, mladé hravé 
Nepochází z tohoto světa
Vždyť i Freya volá: „Veta!"
Kdo ji z mramoru mohl vytesati
A dílu svému život dáti?
Šťastný to byl věru brach
Však ať nezabíhám - to by byl krach
Zpět na úvodní linku
Jen zamyslím se chvilku…
…zpátky jsem  a v mysli zas
Vyvstává zlatavý její vlas
Barvy slunce vlnka lehká
Která až po ramena stéká
Cestou vlní se jak v peřeji
Prameny nový tvar si dopřejí
A pohled, ten je lepší více
Nežli zpěvy pěnkavice
Linie tváře, ta je lehká
Na pohled krásná, jemná, křehká

Březnový zážitek
Byl zvolen těžký cíl
Zdolání stálo mnoho sil
A k otevření brány
Byly Runy vyřezány

Ten symbol na zemi
A s elementárními pózami
Ta energie dávka
Ta spiritní lávka

Tvá růže mohla zvadnout
A my pak s ní padnout
S bubny severského ducha
Skončit jako stará moucha

Když pak spojení se rozvíří
Šumí vzduch, jako když jdou verbíři
Schopného jsme měli Kněze
To jsou pravdy a ne teze

Schopný byl a pomohl v činu
Otevřel spásnou vidinu
Otevřel ji a klidně stál
Přeschopně se usmíval

Březnový zážitek II
Když přichází chvíle, kterou necítíš
Kterou dobře nevidíš
Pak to bývá nebezpečné
Silné jak zbraně obousečné

Ráno bylo jak z Muchova ráje
Z okna jsem zřel pestré barvy kraje
Ve chvíli jsme v lůžko ulehli
Krásné spolu chvíle strávili
Pohledy na tvá ňadra, boky
Byly rozkoše plné loky
Spojení našich všechen sil
Doprovázely zpěvy jarních víl
Doprovázela nás i ta Velká koule žhavá
A ty jsi byla krásně hravá
Krásná, vášnivá i slastná
Má duše byla s tebou šťastná
Snad jsem potěšil i tebe
Když´s mi v srdce vnesla Nebe
Okouzlila, omámila
Mého Ďábla ochočila 

Krátce hned po postelových hrátkách
Stál již Kněz v otevřených vrátkách
Já hned se musel hlídat více
Bych nepolíbil tvoje líce 

Na cestu dali jsme se k Rituálu
Na cestu ke spojenectví grálu
Pěticíp na zemi tě chránil
Nečistým silám přístup bránil
A Kněz ti ku spojení pomohl
Astrálů pomoci se domohl
Pak, abych též dal ruku k dílu
Věnoval jsem ti svoji sílu
Energii svou, duše své
Tyto prvky jsou už jen tvé
K bohům o pomoc jsem se modlil
By se můj dar nanejvíc využil
Runy použil jsem štěstí
Na předloktí, na zápěstí
Pak pečeť jsem voskem zatavil
A Rituál tím ukončil

Je večer a stále vzpomínky mě halí
Na to krásné ráno, kdy jsme si spolu hráli
A na Rituál, jenž se uskutečnil
A spojení Kněz zakončil

Nocí pak cestou dalekou
Na louku ornou, polnitou
Kde skví se jabloň - Keltů hrob
Válečníků starých dob

Šli jsme polem, šli jsme plání
Kde Druidi spí pochováni
Až došli jsme ke Stromu duší
Jehož srdce nahlas buší
Však zaslepený jsem byl silou magického zdroje
Nevšiml jsem si duševního v tobě boje
Moc silná byla bytost stromová
A ty daleko od domova
Odejít jsme museli
Jinak bychom tě ztratili
Cestou k domovu´s nás vedla neznámou
Půlnoční temnou krajinou
V transu jakémsi byla´s stále
Celý šílený jsem měl namále
Ze strachu, co s tebou bude dál
Jsem ani zimu nevnímal 

Doma jsi opět přišla k sobě
Tvé tělo opět patřilo tobě
Však oslabena tím zážitkem
Vyčerpaná ´s padla na zem

Pohled na tebe, kterak trpíš trýzní
Sevřel mé srdce neskutečnou tísní
A ani nenechala jsi mě dát
Ti kousek energie, velký, jak bych rád
Na lůžku pak tě spánek dostihnul
Tentokráte již se ti nevyhnul
A já ve snění za doprovodu jarních víl
Posílal ti zbytky svých sil
Než Hypnos dostihl mě též
Já věděl, že Sen není lež
V noci Sen mě navštívil reálný
Krásný, sladký, ani trochu záhadný
Přišla´s ty a políbila
Mé rty a prostředek čela
Pak krásně snil jsem noci půl
Než přišel ranní moci kůl
Tak z postele jsem vstal
A včerejší ráno si vybavoval

Uposlechl jsem tvé rady
A při vzpomínce na tvé (vnady a) klady
Napsal jsem tento veršů kousek
Z celého dne záznamu fousek
Nyní už budu muset jít spát
Bych mohl síly posbírat
A zítra ti je opět věnovat
Na odezvu vyčkávat

Padlému
Padl z výše anděl v prach
Nepřistál jak v peřinách
Dopadl z výšky na tvrdou zem

 Po zádech tančil smrti nach
Co ho roste po cestách
Na nehostinné tmavé pláni

 Černé slunce zapadá
Když anděl dopadá
Na poušť mrazu, v smrti žár 

Dehet se v perutě zatlačil
Mezi pery protančil
A vpil se do kůže bělostné

 Den v noci a noc je dnem
By byl soudce spokojen
Ztrestal tak duši andělskou 

Čerň kalí modré oči
Zornice zmateně se točí
Nevychází z údivu nad tímto světem 

Sbírá padlý poslední zbytky sil
Aby do života vykročil
A sžil se s tímto světem

Ten příběh, co jsem tu popisoval
Se s pravděpodobností stal
Že andělé k zemi padali 

Někteří vzlétli v Nebe zpět
Jeden našel Pekel svět
Jeden zůstal zde 

Zůstal - našel si tu lásku
Ač život jeho visel na vlásku
Křehkém, jako anděla duše 

Já jsem byl tím andělem
Za domov zvolil jsem si zem
Pro lásku jsem zůstal zde

Trojverší pro tebe
Sám jsem stanul před pouští
Kde žár pekel rozpouští
Substance síry, vize snů 

Dnes jsem Smrti blíže krok
Z vody Stygu saji lok
Konec pustých prázdných dnů 

Rty tvých koutků líbal jsem
Střežil je nocí, pak i dnem
Co však teď počít? Netuším 

Krev v mých údech proudí dál
Za co pak bych jinak stál?
Vždyť budoucnost již nevidím 

Žár mého nitra oslaben'
Navždy s tebou propojen
Krví svou a krví tvou 

Noc v duši je a v tváři den
Oceán můj rozbouřen
Nespěchej víc za duhou 

K písku kloním hlavu níž
Doufám, že to uvidíš
A mou mysl probudíš

Jako Marat
Jako Marat ve vaně i já čekám na Smrt
V křesle svém za zpěvu vran
Čekám, čekám, čekám dál
V hloubi srdce vrtám sám sobě hloubný si vrt 

Zavřen, mříže na očích
V krvi střepy ledu
Na cestu pustinou
S větrem znějícím v láhvích 

Chiméro mých tajných snů
Sfingo moje drahá
Hromosvode blesků mých
Náplni těch dlouhých dnů 

Na dvacet já řádek tu jen pro tebe tvořím
Snad sdělení ti napoví
Že bohové mi to radí
Že pro tebe hořím 

Dál prohlubuji to své vrtání
V orgánu krevního řečiště
A v haciendě duše své
Dál, jako Marat, čekám na skoncování

Funebrácká
Až mé tělo opustí duše
Až potažen budu černým sametem
Až nepoznám, kam ten čas kluše
Až rozloučím se s tímto světem 

Pak dojdu nekonečného klidu
Pak slynu s myslí universa
Pak smát se budu pozemskému lidu 

A červi si konečně smlsnou na řádné porci
A kosti, zuby zbudou v rakevním límci 

To bude zážitků k vyprávění 

Protáhnu si pěkně klouby
Protáhnu místa, kde se obratle snoubí 

Více však nezahřeje mě slunce záře
Více už mě neovane jarní vánek
Více nezrudnou mi vášní tváře 

Ten klid uvnitř truhly z ebenu
Ten bude nudný, nezáživný
Ten souhrn zážitků ze života už nezapomenu
Ten den bude jistě osudný 

A stejně se nechám raději zpopelnit
A do přesýpacích hodin vsadit

Vládcova láce
Vládcova práce
Je mizerná láce
V šatlavě nyní
Jsou ti, co jsou jiní 

Vládcova práce
Je mizerná láce
V base pak lotři
Se spolu kmotří 

Vládcova práce
Je mizerná láce
Vzpoura se bouří
Dým kolem kouří 

Vládcova práce
Je mizerná láce
Když Bastila padla
Ta, co odpor kladla 

Vládcova práce
Je mizerná láce
V trůně si hoví
Jak skončí? Kdo ví?

 Au!
Já mám bol
A ten jak blázen bolí
V průběhu kol
Mi někdo natlouk´ holí
Kdybych já měl taky hůl
Bolů bych měl jenom půl 

Lískovka
A sukovice černá
Bolestivost
Je moje láska věrná
Kdybych já měl taky hůl
Bolů bych měl jenom půl 

V knajpě jsem
Dostal ránu židlí
Kamení
Mi v hlavě spolu bydlí
Kdybych já měl taky hůl
Bolů bych měl jenom půl 

Jenže jsem
Po ruce já hůl neměl
Po ráně kamenem
Jsem teďka hned oněměl
Kdybych nebyl starý vůl
V ruce bych měl taky hůl
A bolů bych měl asi půl

Provokatér
Chtěl bych mluvit
Víc než jinej
Já bych chtěl klejt
Prostě být divnej
Pořád plnou
Hubu keců mít
A zpívat si
Jó, tak bych chtěl žít 

Chtěl bych mluvit
Líp než jinej
Slova si mlejt
Jiný záviděj
Pořád plnou
Mozkovnu vždy mít
A zpívat si:
„Hej, už mě jdou bít!" 

Chtěl bych si příst
Přechodníky
Samohlásky
Když lezu na chodníky
V jambu mluvit
Přec moci pít
V hospodě spát
A pak odejít 

Já bych chtěl žít
Si za komančů
Rozeštvat je
Jak roj mořičů
Od rána furt
Bych pobuřoval
Nasával rum
Mařku pokuřoval 

„Hey boy! Hey boy!
Ty znáš mluvit
Jako já
Hey boy! Hey boy!
Ty muset stát
Nasávat!"

Plechový muž!
Jsem na plech
No a kdo je víc?
Jsem na plech
Často vyju na měsíc
Jsem na plech
Jinak těžko bych tu stál
Jsem na plech
Láhev jsem vyžahal 

Vím, že se to nesluší
Narvi si vatu do uší
Ať neslyšíš, jak mi tep buší
Já žiju celou duší 

Jsem na plech
Kapsy mám odřený
Jsem na plech
Rány otevřený
Jsem na plech
Často si zazpívám
Jsem na plech
Když v knajpě usínám 

A stejně se takhle nedá dobře žít

Potomek
Vesmíre, pohleď na svého potomka
Který čeká na příchod zítřka
A žije dneškem
A myslí na včerejšek 

Cihlu v játra jsem si nacpal
Uvnitř skořápky se vyspal
Prolezlý tím, čím chce
Aby prolezlý byl 

Není hříšný
Snad ani příliš pyšný
Není ani svatý
Ti přece nepatří na zem ale do nebe 

Půlce jeho duše Daemon vládne
I jemu vděčí, že neslábne
Že energie nezměrně má
A věnovat ji může  

Klidně spi
Klidně spi
Hrát si budu já
Když hodiny „Tiky. Klapy."
Zvučně vrní dál 

Ať neslyšíš mé písně
Klidně spi
Ať nevíš, z jaké kvetou tísně
Ty hodiny neumlkají 

Buď mi Múzou
Buď mi opiem
Buď mi radostí i hrůzou
Buď mi, čím se ti zlíbí 

Zde mě máš na vodítku
Ty třímáš mé otěže
S tebou bych usnul i u patníku
Klidně však v ložnici, v hotelu 

Teď, jako jindy
Mé city jsou stejné
Nemysli si, neříkám to z nudy
Nenech se však rušit - klidně spi 

Mnoho otázek
Kolikrát poštěstí se smrtelnému žít?
Kolikrát po pláni bude moci jít
Světa smrti a moru? 

Kolikrát smí mořští vzlétnout?
Kolikrát může vzdušný utonout?
Kam poděje se suchozemec? 

Kolik třeba vypálit mešit
By svět stačil pochopit
Kam se destrukce žene? 

Kolik Spáčů v úvalu
Symbolem se stane hoře, bolu?
Kolik jich dopadne podobně? 

Kolik padlých andělů si lidstvo žádá?
Kolik koster, duší bolů život vydá?
Na tisíc a možná víc 

Kolik ostří zkrvavených si má hruď žádá?
Kolik hrotů zkrvavených do mě bodá?
Kam kapky mé krve dopadnou? 

Kolik smrti mě ještě obklopí
Nežli své naleznu kopí
S runou Týra vyřezanou? 

Kolik srdcí hoří a v popel padá?
Kolik temných očí má v hlavě Zrada?
Na tisíc, na tisíc 

Kolik barev duhy smí slepý vidět?
Kolik barev ukáže mu svět
Který ztrácí se i zdravým? 

Kolikrát zrazen bude soucitný?
Kolikrát otevřen bude hrad nedobytný
A otevře své poklady? 

Kolikrát ti kamarád do zad rychle dýku vrazí?
Kolikrát? No přesně tak. Z toho čísla dlouho mrazí
Dýky chladivá se na tě podívá 

Kolik jar deštivých a chmurných bude?
Kolikrát léto zimy formu nabude?
Kam bouřný udeří mrak? 

Kolik mocní zabijí hrdinů?
Kdy rozhodnut je konec jejich dnů?
Pak dějiny je zahladí 

Kam uhání pokolení mého krok?
Zbývá mu sto let, den, rok?
Vždyť jeden chce být druhému sok

 Cesta
Jedu k Černému Mostu - daleko od tebe
Jedu k Černému Mostu - přec k tobě blíž
Jedu do Ostravy - kde popel se dýchá z nebe
Jedu do Ostravy - i tam mě uvidíš
Jedu na Moravu - zakusit kouzlo vinic
Jedu na Moravu - od tebe dál, blíže k tobě
Jedu domů - vábí mě vůně šibenic
Jedu domů - roztrhané hadry na sobě

Jedu melancholií večerního šera - nevěda, zda pláč mého srdce chceš utěšit
Jedu melancholií večerního šera - hádám, jestli mé city opětuješ
Jedu tichem vláčných přízraků - nevěda, zda tě smím vícekrát spatřit
Jedu tichem vláčných přízraků - a netuším, zda mě stále miluješ
Jedu na svém oři - z železa ukovaném
Jedu na svém oři - plodícím jen zápach síry
Jedu mrazivou plání - maje iluze o Ukřižovaném
Jedu mrazivou plání - přidržuji oči velikosti škvíry

 Jedu pouští, pískem, horkem - Smrt na jazyku tango tančí
Jedu pouští, pískem, horkem - fata morgana nabývá tvých podob
Jedu deštěm, tvrdou vodou - energie mám, jak když pupen raší, to mi stačí
Jedu deštěm, tvrdou vodou - přináším ti náruče ozdob
Jedu krajem bez úsvitu - sám si v té tmě libuji
Jedu krajem bez úsvitu - stále blíže k domu tvému
Jedu potrubím na vratkém voru - blízký cíl si slibuji
Jedu potrubím na vratkém voru - vzdaluji se brlohu svému 
Jedu k tobě v hadím chřtánu - a pořád se ti vzdaluji
Jedu k tobě v hadím chřtánu - a pořád jedu blíže k tobě
Jedu, nebem letím - tvůj obrázek si maluji
Jedu, nebem letím - míjím se s ptáky v té své pojízdné troubě
Jedu lesem, polem, loukou - však vůně zeleně nepřesáhne tu tvou
Jedu lesem, polem, loukou - vypálenou krajinou
Jedu na paprsku mrtvé hvězdy - když plují mraky oblohou
Jedu na paprsku mrtvé hvězdy - a nemyslím na jinou 
Jedu vstříc novým zítřkům - ve včerejší popel se převracím
Jedu vstříc novým zítřkům - ze zítřejšího povstávám vánku
Jedu k tobě - se vzdáleností se k tobě navracím
Jedu k tobě - vracím se ti, můj skřivánku 
Jedu - již se nezastavím
Jedu - spočinu až u tebe
Jedu - svoje city (u tebe) obohatím
Jedu - za tebou do Nebe

V cele
Vejdi, živle bouře, okenicí
Skrze mříže mého žaláře
Se psaním jsem vyslal holubici
Cílem jí jsou oltáře
I kněží dávných věků
I bojovní kočí draků
I ti skřeti zemní, tmaví
I ty víly, co v květech slaví 

Jen leť k nim, má holubice
Jen leť dál a neměj trému
Najdi klíč od věznice
K žaláři mému
Přiveď kněze temných věků
Přiveď jezdce v sedlech draků
Přiveď i ty skřety tmavé
Přiveď i ty víly hravé 

Již je tomu rok
Co vypustil jsem holubici
K Smrti blíže další krok
Vichr vane okenicí
Nepřišli kněží zašlých věků
Nepřišli páni starých draků
Nepřišli ani skřeti tmaví
Nepřišly víly - raději si hrají

Provedu tě
Provedu tě, milá, krajem
Kde se Peklo snoubí s Rájem
Kdy vyje vlk pustým hájem

Provedu tě, krásko, pouští
Kde horkem se vše rozpouští
Kde měsíc svítí v temném houští

Provedu tě, lásko, lesem
Kde se střídá výkřik s běsem
Kde se spolu strachy třesem´

Provedu tě svojí duší
Kde i oči mají uši
Kde i mrtvé srdce buší

Provedu tě svojí myslí
Kde utichají zpěvy houslí
Kde berani leží zakouslí

Provedu tě Peklem, žárem
Kde lidský život je jen cárem
Kde prokletí skučí věčným zmarem

Provedu tě nebem - Rájem
Kde andělé i my si hrajem´
Kde my dva spolu věčně zrajem´

Píseň povolaného
Pozdraven buď, můj anděli
Má slasti, moje štěstí
Laskám tě ráno, v neděli
Držím tě v svojí pěsti

Okno mám vždycky dokořán
To, abys mohla vletět
A cit tvůj mi byl dopřán
O tom okně musíš vědět

R: Tak tedy ihned přileť
Přileť se schovat
A nezkoušej hned úlet
Chci tě požádat
O strpení
A krátké vyčekávání
O strpení 
A čekání

Tvá křídla vítr vzdouvají
Ten vánek svěží se zdá
Když paže tě objímají
To nový význam hned dá

Když přijdeš, trochu trému mám
Hormony bouří se mi
Snad nebyl průvan vyvolán
Jen pro zvuk vytí šelmy

R

Slíbím ti z nebe oblohu
A její barvu modře
Budu rád mluvit, když mohu
Ústa narostla dobře

Co více zpívati mohu?
Plujeme v šíré dálky
Budu sledovat oblohu
Když mě berou i s vojáky

R


Co je lepší v mojí tvorbě?

Poezie (21 | 87%)
Próza (3 | 13%)

Jaký literární druh preferuješ při čtení?

Poezii (15 | 52%)
Prózu (10 | 34%)
Drama (4 | 14%)
Opište prosím kontrolní kód "5609"
Nikdo netvrdí, že se jednotlivé části nemohou rozšiřovat - stále mě napadají nové a nové nápady, které mohou zapadnout do jednotlivých sekcí. (Toto se jistě nevztahuje na Staré šuple - to by byla blbost...)
Dokonce nepopírám možnost vzniku plně nových sbírek...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one