P1070784.JPG
Můžeš mě znát pod jmény Kerberos, Cháron, Fobos, Jean Jacques Juabel či Ravena. Zde mi říkej Daemone. Daemon je mým rádcem na tomto pozemském světě, je to mé spirituální, zvířecí Já.
Vítej poutníče putující cestami internetovými.
Zde nenajdeš ničeho jiného, nežli tvorbu mé pokřivené mysli.
Nic víc, nic míň.
Jestliže nemáš zájmu čísti tvorbu mou, opusť tyto stránky, nebo si vážně poškodíš mozek
A komu se to nelíbí, nechť mi brejle políbí...
wkvdy-71371.jpg


Proměny hmyzího světa jsou podobenstvím religionistického výkladu dějin a prolínají se s něčím, co připomíná každodenní život...

Zrození
Šeravá tma se leskla
Když kukla poslední praskla
A do noci vypadla můra
Vedle ní visela šňůra
Šňůra visela pro odsouzené
Kteří po zhoupnutí měli oči oslzené
Jakmile křídla oschla konečně
Zaleskla se ve větru tak slunečně
Rozpřáhla můra dva páry křídel hedvábných
K letu jako stvořených
Však slabá byla křídla ta
A můra též slabá - jak mladá štěňata
Snaží se, však neletí stále
Smutní, jako květy zvadlé
Co tedy zbývá padlé můře?
Měla by zhoupnout se na šňůře?
Než létat se naučí, tak si projde svět
Projde země dvě, tři, sto, šedesát pět
Pozná snad učence a mistry svého řemesla?
Pozná ty, kteří vynalezli papír, pero a vesla?
Kráčejíce poleze na sever, západ, východ, jih
Okusí dobro, zlo i nějaký ten hřích
Již však hleďte, jak blíží se tmou
Při pohledu na ní krev mrazí tepnou

I. zpěv - Ráno

SURREÁLNO

I můra na horu PmylO vylezla
A mnoho motýlů poznala
Byl tu třeba SueZ - statný jinoch, měl mnoho sil
Olivovím na hlavě se honosil
Byla tu i ÁréH - žárlivá jeho žena
Lstí a léčkou propředena
NóllopA přilétá, na lyru hraje
Písně pěje, až tančí můry, vlci i z dalekého kraje
SélkaréH se právě z hranice vznesl
A novou hodnost boha si s sebou nesl
SótsiaféH , zdatný to kovář, kulhal
Leč široká ramena, však útlé nohy míval
Dalších motýlů tu byly mraky
Však nenaučili můru létal s nimi taky
Tak dolů vyrazila můra na pouť další
A motýly opustila nejstarší
 

REÁLNO

Pod horou na čistých lukách
Děcka si sní ve svých nevinných hrách
Louky, jež nedávno byly ještě hřištěm
Stávají se lehce smetištěm či krutým bojištěm
 Ve jménu motýlů surreálných
Na hoře PmylO usazených
Válčí spolu, proti sobě
Mír naleznou až v hrobě
Ani ty boje však nepomohly můře
Nemohla vzlétnout a bylo jí hůře
Meče z ocele a bronzu ulité
Brnění i košile ze železa ušité
Pohled z jedné, pohled z druhé strany
Není jenom peprný
V pozadí těch válek, bojů
V pozadí těch krvelačných rojů
V úzkém sedí mudrci kruhu
Radí se, jak pomoci svému druhu
Tlačí oni svět stále vzhůru
Alespoň to potěšilo můru
Mohla jíti o kus dolů
Do tmavých podreálných dolů

PODREÁLNO

V blízkosti bran tvaru mrtvých snach
Již nepotřebovala můra snah
Vešla branou, zazněl zvuk v trubách
Na loďce blíží se NoráCh
Spolu pak s nějakým mrtvým hrdinou
Jede můra na loďce tmou
Jen lucerna tmu osvítí
Světlo vine se jak na zlatavé niti
Zde spočinout by můra chtěla
Kdyby však v tomto čase směla
Však čas neúprosný je
V dálce již trůn se skvěje
Na trůnu SedáH trůní
Lišajem je - však s pamětí sloní
V dáli cosi smrtí heká
 Omyl! To SorebreK štěká
Hlavy tři a jedno tělo
Tři jsou mysli a jen jednu by to chtělo
Na loďce zpět k břehům můra se vrací
XytS řekou klidnou je, loď ku nepřevrací
Ráno končí a další části dne čekají
Můra z podreálna jde, za ní pak duše, duše hekají

I. mezizpěv - Poledne (Kolik?)

Kolik tvrdých polibků smí můra obdržet?
Kolik jemných ústrků zažije, než bude moci uletět?

Kolik krutých archandělů se do boje dává?
Kolik krásných předělů v životě zůstává?

Kolik ještě Ježíšů ukřižovati nechá se?
Kolik ještě Jidášů proti nim konečně vzepře se?

Kolik krásných motýlů nechá můru chladnout?
Kolik padlých Satanelů bude muset (bohužel) zvadnout?

Kolik lásek beznadějných bude muset (bohužel) nechat jít?
Kolik, kolik z nich si můry všimnout nebude chtít?

Kolik jizev zanechají na srdci zkornatělém?
Kolik jizev v mysli mají ti v citu beznadějném?

Kolik dekadencí budoucích můru ještě čeká?
Kolik sviní nadcházejících z budoucnosti štěká?

Kolik v poutech přikovaných hlady furt strádá?
Kolik z uhlí ukovaných myslí pouta nám dá?

Kolikrát se sakra stává evangelium činem?
Kolik cukru bič podává každému, kdo je vinen?

Kolik Wolkrů zemřít musí na souchotiny?
Kolik z nich se udusí před svými činy?

Kolik mur se asi vznese na oblohu jasnou?
Kolik světa kus každý nese a potom žasnou?

Kolik černých myslí padá na hranu zlatou? 
Kolik cizích se sem vkrádá rozebrat zem naší s Prahou?

Kolik, kolik hvězd máme nad sebou?
Kolik je, kolik cest co nás k nim dovedou?

Kolik asi praotců chce na Říp vytáhnout?
Kolik volných do kotců chce si kříž stáhnout?

Kolik lidí uražených se do ulity stáhne?
Kolik padne poražených, než mír zavládne?

Kolikero lásek zvadne za soumraků?
Kolik srdcí ještě padne do nových věků?

II. zpěv - Odpoledne

SURREÁLNO

Spousty bohů spoustu skupin vzývá
Stoletá propast se ozývá
HállA vede jedny vpřed
Pro druhé však bývá vřed
HůB je bohem dvojí víry
Však mezi kříž a hvězdu vmezeřuje díry
Na severu s ním pak zápasí
NidÓ, RóhT, YerF a spol mají zbroj svou od rosy
Kříž postaví se nad pravdu
Již omezuje - stejně tak vědu
A další víry Dálného Východu
Pro něj neskrývají výhodu

REÁLNO

Egoismem vysvěcení tančí si v rytmu prasklých strun
Kdekdo nesmyslný usedl dneska na náš trůn
Kříž budiž mu ulita
Delegáty neznámé vítá
Číst a psát nepotřebuje
Písař tajné plány kuje
Můry morem postižené
A vědy církví zadržené
Kdo pohan, kdo malověrný?
Kdo nevěří, kdo kříži je věrný?
Jedny vykoupí ŠížjoM, druhé pak Sutsirk
Pro třetí si přijde DemahoM; všichni chtějí „nasadit" krk
Za své proroky a spasitele řežou se jak malí kluci
Jak by pak as můru uvítali ve svém srdci?
Nestačí se můra divit skutkům
Propadá se k děsivým smutkům
Nestačí se můra divit
Jak odpoledne mohli hmyzáci tak pochybit?

PODREÁLNO

Od rána se velké změny dole staly
Zmizely ty prostřené stoly
Ani tu se nenaučila můra létati
Zde ji mohou jen (dle kříže) vidle polechtati
Jaká chorá mysl mohla tohle vymyslet?
V Peklo má přijít ten, komu nestačilo čučet na svět
Jak vyhnout se tomu sirnému místu?
„Bojuj pod křížem a nepodpoř Saracénovu mstu!"
Vražda je čistá leda jestliže
Ve jménu víry se vraždí a lže
Můra na to: „Tak teda FUJ!"
A dodá: „Pohněte vykydat tadyten hnůj!"
Kdo trestem se proviní, ať pyká
Ať si říká, kdo chce, co chce, ať si klidně vzlyká
To kříž svrhl onoho jménem LenataS do hloubi
Svrhl Ho do Pekel, narazil Mu klouby
Drží Ho a dusí cizím úkolem
 „Vyvolení" si užívají a pějí s nebeským chórem
Rychle prchá můra z Pekla kříže
A pramen ohně ji křídla líže
(Ta ač uschla, přec nevzlétla
Můra k oblakům, jak chtěla)
Odplivla si zklamaně z toho, co odpoledne stvořilo
Potočí slz ze srdce probitého se vylilo

II. mezizpěv - Stmívání

Letmé noci šeravá zář
Ukazuje poodkrytou tvář
Na harfě zborcené
Prázdné struny hrály

Mlčení pálí, ze slov jde mráz
Kapičky světla počítaj čas
Jedna, dvě, šest, sto, milion
Padá už otevřená
Rozpadem umlčená

Propadá do temnoty
Cinká o těžké noty
Naplněn citem
Prochází věčnou branou
Na vždycky uzavřenou

Bolestí vykoupené
Pod truhlou zakopané
Zní tóny věčných snů
Kolik bylo stvořených?
Kolik na srdci ran otevřených?

Jak dál žít na kolenou
Misí nenaplněnou?
Mánie střídá prokletí
Padlo na nás mnoho výtek?
Rozum byl vždy tak křehký kvítek

Teď marné si otázky kladu:
„Jak dostati se k uzavřenému hradu
V hrudi té jediné?"
City se neobnosí
obtížný je postup přes husté rákosí

Samota strašně zebe
Když vyvrhlo nás Nebe
Strašné bývá osamění
Nelučme se světem
Dokud živí budem

Prázdný svý ruce zdvihá
Jehož hruď utichá
Utichá v ukřičeném žalu
Nekonečné strasti
Nepomohou slavné masti

„Jak daleko sáhne romantismus v dekadenci?"
„Tak daleko, jak já chci!"
Jest nám souzena náruč hrůzy?
Závojem perel a mlhy ozbrojená
Padnem na prdel a na kolena

Refrény dávných bojů
Zní z ozbrojených rojů
Za okenní mříží
Snad před nimi se schovat ve hvězdách
Kde zvlčí se ostří nach

Dračí se mísí perutě
Na zduřelině tak krutě
Až padnout jen zbývá
Odcházím s jedinou
Myšlenkou s lední krajinou

Kolikerý podal ruku Kainu?
Kolikerý vstoupil v jeho krajinu
A o ničem neměl ponětí?
Kolikerý podal ruku Ábelovi
A věděl, že je to „pravému" synovi?

Noční můry v hlavě jdou
Denní můry v hlavě jsou
Dveře si podávají neustále
Na intermezzo slavné nezapomenou
Jak na rosu chladnou

Jednu větu? Chci říct více
Brání však tlukot zpoza plíce
Zbývá už jen snít?
V botách žhavý písek chladem chlácholí
Na očích ledový sníh pálí

Sám tady básník
Jsem z popela prašník
Jsem popel, jsem prach
Spěchám za vysněnou
Zvrácenou oázou

Mýtu svého vlastní vězeň
Na mozku hlad, v srdci žízeň
A okolní k tomu slepí jsou
Též za oázou spěchají
V níž se v slzách vyválí
 

Okolní k mému řevu hluší jsou
Spěchají za vyprahlou oázou
V duši štěrk a písek mám
Rozpolcen padám
Rozdroben vstávám

Kolik se mnou padne na dno?
To je mi vskutku jedno
Jen aby jedna držela se nad vodou
Nad vodou začeřenou
Světem pokřivenou a zašpiněnou

Jen ať plave, ať plave dál
O to jsem hlavně stál
kdo může, ať ji podepře
Nad vodou podrží
Doufám, že dlouho vydrží

Šeravé noci letmá tvář
Ukrývá svou podrytou tvář
A struny zborcené
Na prázdné harfě hrály

III. zpěv - Večer

Bez surreálna víří se prach
V reálnu jde strašlivý pach
Podreálno nenávratně ztracené
Kam teď s můrami, které jsou z reálna vypuzené?
Nestačí se můra divit slangu večernímu
Co zbývá teď proroku ospalému?
„Jen si přiveď toho hajzla, tu svou svini, tu svou veš!
Musím si prosadit pravdu, neunesu tu tvou lež!"
„Nech si kecy na koledy, benga už pro tebe jdou!
Hezky rychle si tě skolej mocnou ranou jedinou!"
Nestačí se můra divit řeči těhlech pitomců
  Chtěla by se vrátit v ráno - do věku jejich praotců
Zdevastovaná je Země, zničenej je celej svět
To, co bylo za padíka, stojí nyní korun pět  
Nestíhá se můra divit řeči Muros Sapiens
Všude kolem krutě hučí busos, metros, tramvajens
Trabantule se tu rojej, krysař chrápe za pecí
Kulka zbloudilá tě trefí přímo doprostřed plecí
Utíká se můra schovat někam za vysokou hráz
Hezky v klídku si tu přečká večera hnusnej temnej mráz
Cepínu se můra chopí na obranu před sviní
Zakryje si křídla slabá, ať krví je nezašpiní
Stověžatá naše máti cizinci jen leskne se
Oni si tu v klídku fotí, našinec to odnese
Chce a touží můra vzlétnout, snahy ale marné jsou
Hned skrčí se a čeká, páč kol ozbrojenci jdou
Radši jde sse můra schovat do jeskyně hluboké
Stěny jsou poněkud úzké avšak stropy vysoké
Okolo furt padaj bomby, v hlobce v zemi miny jsou
Urbanisti vidí kytky, s radostí je pošlapou
Lohengrin je minulostí, sežrala ho prašná zvěř
 „Pochod z něj je dávno mrtvý. Kámo, tomuhle nám věř!"
S netopýry hodí šlofík - zavěšená na stropě
Politici jí hledají pověšení na stopě
„Kam zmizel nelétavec? Kam nám zmizel ten rebel?"
Počká můra si v jeskyni - pro ostatní je plevel

Nyx

Tma padla k zemi níž
Utichly skřeky okolí a můra vylezla před skrýš
Do hloubi bezedné, kde zmírá stín
A poznala, že její strach se změnil v čin
V Tantalu propasti se murstvo utápí
Propadla můra v úzkost, kterou se snad utrápí
Sčítání murstva dopadne s výsledkem JEDNA
Věky jsou závratná hluboká studna
S ironií si osud stále pohrává
A prach s tmou si ruku podává
Slunce usnulo a Měsíc se rozpustil
Jedy někdo zas do vod napustil
Nepomůže tu magie, nepomohou prosby též
Komu dřív patřila pravda? Kdo měl na jazyku lež?
Stesku propadla můra, jak jen život se zmařil
Diví se, jak slavný pokrok živočichům zavařil
Cítí můra, že se také musí vydat
Tam, kde ji nikdo nebude hledat
Nedoufá již v další ráno, to je jenom pouhý sen
Nepocítí nikdy lásky - takhle končí můry den
Proto nemohla můra vzlétnout, proto křídla slabá jsou
V srdci můry prázdné místo vyplněné samotou
Pochopila můra pravdu celého žití
Bez citů nemá smysl bytí
Ve tmě se krčí bez jiskřičky světla
Pak v hromádku prachu ji vlna emocí smetla

Co je lepší v mojí tvorbě?

Poezie (21 | 87%)
Próza (3 | 13%)

Jaký literární druh preferuješ při čtení?

Poezii (15 | 52%)
Prózu (10 | 34%)
Drama (4 | 14%)
Opište prosím kontrolní kód "5609"
Nikdo netvrdí, že se jednotlivé části nemohou rozšiřovat - stále mě napadají nové a nové nápady, které mohou zapadnout do jednotlivých sekcí. (Toto se jistě nevztahuje na Staré šuple - to by byla blbost...)
Dokonce nepopírám možnost vzniku plně nových sbírek...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one