P1070784.JPG
Můžeš mě znát pod jmény Kerberos, Cháron, Fobos, Jean Jacques Juabel či Ravena. Zde mi říkej Daemone. Daemon je mým rádcem na tomto pozemském světě, je to mé spirituální, zvířecí Já.
Vítej poutníče putující cestami internetovými.
Zde nenajdeš ničeho jiného, nežli tvorbu mé pokřivené mysli.
Nic víc, nic míň.
Jestliže nemáš zájmu čísti tvorbu mou, opusť tyto stránky, nebo si vážně poškodíš mozek
A komu se to nelíbí, nechť mi brejle políbí...
wkvdy-71371.jpg
Jde o doprovodnou sbírku básní, která je přidružena k povídce na pokračování - Andělé a démonky.

Osud Belevie a Azhaniho
Jak opařený anděl stanul
Při pohledu na sestřenku zatracenou
Bůh ji z nebe výšin svrhnul
Démonkou je odvrženou
Belevia - jméno její
Čarovnou má to jméno moc
Domovinou se jí
Stala podsvětí věčná noc
Vzplanulo pak andělovi srdce
Jako ani k Bohu ne
Jak jen dostati se hladce
V objetí své milené
Havranem se v chvíli stal
Per však bílých - jako sníh
A na cestu za ní se vydal
Láska přeci není hřích!
Ona též již dlouhá léta
Citem k milovanému plála
Když přebývala ve výši ještě světa
Odmítnutí se však bála
Učinila proměnu též
Holubicí černých per se stala
Na sedmého nebe věž
Odvážně se posadila
V Nebi nepřišlo přivítání
„Ptáka hříchu nečistého"
Hned andělé, bez reptání
Prokláli kopím místo toho
Ani v Pekle, v hloubné jámě
Nebyl Havranu život dopřán
Dýkou přiražen ke stěně
A olovo se vlilo v chřtán
Pak na scénu přišel Osud
Všemocný to věků pán
Nepoznán nikdy nebyl dosud
Každý hnedle byl mu odevzdán
Přikázal on berlí svojí:
„Co rozděleno bylo násilím
Nechť se znovu spojí!
Více již nenapovím."
Všichni v Pekle, v Nebi též
Naslouchali věrně slovům
Jiného nezbývalo, než
Vyhověti VYŠŠÍM pánům
Vzali tedy Havrana i Holubici černou
A poslali je na Zemi - pláň
On by jí byl druhem, ona družkou věrnou
Sborem mocnosti pěly: „Tak se staň!"
Havran ztratil svoje křídla
Kůže nabyla lidských tvarů
Holubice černá zbledla
Zapomněli mocných svárů
Založili tím nové plémě
Stejní jak my stali se
S námi žijí v objetí Země
Kteráž nás všechny unese

Píseň Azhaniho
Přistoupil k pranýři
Sám anděl strhaný
Viděl se v řetězech sám
Hříšný byl. Nelžu, bratři
Však nebyl lapený
Příběh svůj teď tu podám:
Já hřešil jsem láskou svou
Miloval jsem jinou
Osobu, nežli je Bůh
Trest přijímám nás obou
Způsobeno to bylo Osudu hrou 

R: Jsem Azhani prokletý
Nejméně staletý
Lásku já tu poznávám
V hávu svém bílém sním
Osud snad uprosím
By bylo mi citu přáno 

Nevím už, co počít
Zda jít do Pekla hor?
Nebo se nechat setnout?
Chci žít a v lese výt
Zpívat si lásky chór
Aniž bych musel zmlknout
Belevia v pranýři
Zámkem je spoutaná
Musím jí hned dostat pryč
Trest příjmu pak nás obou
Způsobeno to bylo života hrou 

R:

 Zámky jsem vylomil
Řetězy zpřetrhal
Bych svou milou vysvobodil
Svůj osud jsem zpečetil
Přichází Nebe král
Do klatby mě hned vsadil
Potom mě uzamknul
Zahodil klíč
A bičem lkání mě seřezal
Trest příjmu jsem nás obou
Způsobeno to bylo Osudu hrou 

R:

Do mdlob jsem upadl
V klatbě mě nechali
Láska však mi zůstala
Když jsem vědomí popadl
Spolu jsme prchali
Belevia mne prosila:
„Zanech mě osudu
Zachraň si život sám
Já jsem ti jen přítěží
Trest přejmu já za nás dva
Vždyť to je jen Osudu hra!" 

R:

Ty řeči jsem přeslechl
Nebyly reálné
Nevzdám se jí přec jenom tak!
Bůh mne fakt namíchl
Mám iluze zklamané
Už neupnu na něj svůj zrak!
Lidmi teď stanem se
Na Zemi prchněme
Žijme tu spokojeně!
Trest odstoupil od nás dvou
Dávno už nejsme Osudu hrou 

Jsme už lidé zklamaní
Bůh se na nás jen cení
Nejeví o nás zájem
Na Zemi jsme staletí
A nejsme prokletí
Bože, tohle´s prohrál!
Bože, tohle´s prohrál! 

Poštovní sovice
V říši pekelné
V hloubi plamenné
Čeká Belevia a věří
Že Azhani k ní stejně hoří
Nedbá výtek, nedbá klamů
"Jak jen za ním se dostanu?"
A pohlédla vzhůru, výše ještě

 Potoky slz proudí tváří
Pod bradou se pojí, sváří
Setkávají se tak z očí obou
Ráno, večer, celou dobou
Na zmar však přijde pramen každý
Když téci má jen, pouze navždy
Když bol je silný, tmavý jed 

„Spíš snad, když mě nevidíš?
Jsi hluchý, když mě neslyšíš?
Tady jsem a čekám stále
Na rytíře, srdcového krále
Zahrejte mi, klavírové!
Zahrejte mi, basistové!
Zmínku o sobě musím dát!"

 Nahoře, v tu samou chvíli
Dumal Azhani nad svou pílí
Verše psal své milované
I po tváři mu slza kane
Dopadá až na ono psaní
Zasychá až do svítání
„Kdo ví, zda si to přečte?"

 Vyslal tedy na poštovní cestu
Sovici - ať letí k pekelnému městu
Nebude toliko nápaditá
Jako holubice jasovitá
Sova, ta zná správnou trasu
Do domu vlétla velikému Ďasu
Psaní správně dopoutilo

 Přečetla si Belevia lístek
Rozkvetla - jak jarní kvítek
Ihned zpátky odepsala
S milým schůzku domluvila
Od té doby, každý den
Pro ty dva je krásný sen
Ukryti jsou před Nebem i Peklem na Zemi

 Osudná
Dopadla na oltář poslední kapka
Slzy
Dopadla na oltář poslední krůpěj
Krve
Zapadla již poslední klapka
Osudu
Údajně poslední Naděj
Umírá
V těch slzách se brodí
Belevia
V té krvi se utápí
Azhani
Oběma se nový rodí
Úděl
Slzy i krve přehršel zkrápí
Oltář
Kamenný se směje anděl
Azhanimu
Magmatu cár se vysmívá
Belevii
Jaký nový tedy úděl?
Pro oba?
Každá mocnost něco zazlívá
Belevii i Azhanimu

Debata
Pekla kníže i Nebe pán
Spolu ku stolu si sedli
Společně pak rokovali

 Budoucnost byla probírána
Pekla dcery, Nebe syna
Kdo bude jak nakládán 

Bůh hned praví:
„Smrt jim přeji!
V údělech jsou liší, leví
Srdce své tak poohřeji!"

 Satan, ten byl rozvážnější
Zachovával mysl chladnou:
„Milují se. Než my jsou rozumnější
Společně nechť žijí i zvadnou!"

 Dodatečná
Krátkozraké byly skutky
Lehkovážné, však vryté do hloubky
Mocní takovou hloubku neznají

 „Ať si mluví!
Ať si řeční!
Pro ně nejsme nebezpeční"

 Zdali tak, jinak či
Oba mají otevřené oči
Naslouchat se naučili
Tím učitele pokořili

 Kníže s Králem neví rady
Jak potrestati obě zrady?
Zda do klády je vsaditi
Či to ještě zvážiti?

Pády vzhůru
Vzlétl z pusté pláně výš
Hledaje si úkryt, skrýš
Dopadl však na něj kříž

 Padla z výše do hlubiny
Strpějíc počty zlomenin
Trávíc množství narozenin

 Chór nikdy, ni řinčení
Osudu to přičinění
Padli sice, spolu však
Ať stalo se tak, nebo tak

 Poskvrna, hnus i zločin
Měl by být ten obou přečin
Nedali se - zvítězili
Mocné spolu obelstili

 Králův rozsudek
Hlupáku, blázen jsi
Co teď s tebou počít?
Jednal´s proti mému slovu
Musíme se rozloučit

 Padni, synu můj
Ztratil´s křídla
Nevzlétneš více!
Doplatil´s na lákadel osidla

 Azhani, to si říkáš anděl?
Pošetilý jsi, víc nic
Naletěl jsi, to je všechno
Táhni už z mých zřítelnic!

 Nevěděl´s, co vše můžeš mít
Opustil jsi vlastní krev
Mohl jsi mě vystřídat
Teď bys chtěl být mrtev

Zklamaný Azhani
Kdo viděl, nepozná
Kdo poznal, neviděl
Vždyť já jsem archanděl
Svržený z Nebes níž
Však to hned uvidíš
Má, líbezná

 Padl bych v souboji
Padl bych, na zem slul
Bez smyslu jsem životem plul
A dneska tu prchám
Už ani nedýchám
Lásku teď přijímám podobojí

 Teď i ve snu se zalykám
Teď vyčítám mocnostem
Že kvůli hloupostem
Nás rozdělují
Do prázdných slojí
Odkud prchám, utíkám

 Před králem klonil jsem
Svá křídla bělostná
A teď mě potrestá
Bláhová víra!
Anděl umírá!
Skončil jsem s kolosem

 Však Osud jinak chtěl
Smiloval se nad námi
Večery s hvězdami
Nám oběma dopřává
Život předává
Dopřál nám zpěvy včel

 Co víc teď vysvětlit?
Všechno už jsem tu řek´
Před svou milou na zem klek´
Boha jsem zklamal
Však cestou svou se vydal
Už zbývá jen na Zemi žít

Hříčky Osudu
Plameny ohně se odráží
Od tváře té, jež Peklo nesnáší
Divoký cár duše rozvážné je v ní
První láska i poslední
Žhnoucí oči zří vždy to
Co pokládají za světa memento
Svižná křídla, blanitá způli
Vzepřela se cizí vůli
Není slepou - již všechno zří
Nástrahy vidí světů tří
Ve sněhobílém rouchu když pokleká
Ničeho se, ničeho neleká
Věří, že navždy si získala anděla
Kdyby jen, chuděra, věděla
Jaké plány, jaké strasti
Osud chystá, chtě je zmásti
Ostny, nástrahy dálných cest
Tak, jako lvice, touží nést
Osud - ten pošetilý sešlý pán
Za tu hru měl by být zavázán

 Loutkou již Belevia není
I když Smrt už zuby cení
Chleba byl rozlámán
Balík karet byl rozdán

Vzpoura Azhaniho
Už zmlkli pěvci
Už zavřeli tlamy jim
Vždyť já určuji přeci
S kým budu žít, s kým

 Nezastavíš mě, Otče
Jak Satan se ti vzepřu!
Ty jeden přestárlý sobče
Svým citem k ní ti to natřu!

Strom žití už rozkvétá
A co na to ty?
Odháníš od něj i malá ptáčata
Trávíš ho od kořenů po listy

 Zadav se svou, blázne, sklizní
Smrtí mi nemá cenu hrozit
Jsem lepší než ty, to tě trýzní
Dělej si, co chceš, můžeš mě i zabít

 Plivnu ti do tváře!
I bez hlavy - slin mám spousty
Až Smrt si mě rozpáře
Nebudu vázán tvými pouty!

 Jsem přeci básník
Vnímavý jsem brach
Kážeš si - až ti vlhne kapesník
Pro mě nejsi však nic než vrah!

 Vzkaz od Belevie
Tak, jako hvězdy nemohou být bez nebe
Tak ani já nemohu žít bez tebe

 Raději Smrti ruku podám
Nežli se citu svého vzdám

 Dvojsečná je láska zbraň
Osude, v cestě nám nebraň!

 Čas běží a vteřina je století půl
A já musím se tvářit, jak bez citu kůl

 Cítím, že tvou stopu v sobě mám
Nech mě, ať se ti odevzdám

 Hřejí mě stopy tvých dlaní
Chci tě zřít, i když vrchnost mi brání

 Nový jsi dech mému životu dal
Jako dříve Satanel, když povstal

 Beznaděj teď mi hrdlo svírá
Bez tebe dlouho mi srdce zmírá

 Jsi má droga, jsi mé opium
Nadnášíš tam, kde končí universum

 Jak jen se k tobě dostati do vyšších sfér
Když na křídlech mám usazené saze a tér?

 Řešení toho se snad najde
A nám dvěma vzpoura projde

Konejšivý Padlý
Inu, co ti mám říct?
Stála jsi za mnou
Toho si vážím
Však co teď s tebou?
Na to se přijít snažím

 Co s tebou, dcero?
Mám tě snad chválit?
Mám tě snad potrestat?
Kéž někdo jiný mohl by tě soudit
Kéž bych se mohl z povinnosti vylhat

 Pohleď v přízračné jezero
Co na dně vidíš?
Vidíš tam svou budoucnost?
Vidíš, jak se s ním v obětí držíš?
Je to ten, kterému odkážeš svou ctnost?

 Nebudu ti bránit. Bránit ti nesmím
Mně také nikdo neměl bránit
Dopadl bych dneska lépe
Nebránit mi - mohl jsem se poučit
Oddej se hlasu srdce. Ne však slepě!

 Tázání andělovo
Kam prchly hlasy mých bratří?
Kam prchly jen?
Kdo spolehlivě je zvětří?
Kde bělostné plémě?
Kde schováno je?
Jak zmizelo Boha sémě?

 Proč mě opustili?
Proč jsem pro ně špatný?
Za co mě takhle odsoudili?
Mám se snad bát o svůj život?
Mám se snad bát o ní?
Posvětí snad mou mrtvolu bouře hřmot?

 V čem je problém těchto věků?
V čem je ukryt?
Otázek proud se mění v řeku
Uvolní ji Satanel ze svých služeb?
Uvolní ji ke mně?
Věnuje andělovi cíl jeho tajných tužeb?

 Uvidíme…

Přemlouvání
„Rozhodnuto!
Staniž se!
Zapamatuj si to!
Drž jazyk za zuby a krok!"

 „Chápeš?
Ona není pro tebe!
Změň se, jinak mrtvým se staneš!
Svrhneme tě! Zemřeš pádem!"

 „Poslechni!
Vím, co říkám!
Své hlouposti si povšimni!
Dáme ti pocítit bolest!"

 „Nepřežiješ
Jestli budeš vzdorovat!
Života věčného si neužiješ
Budeš-li dále slepý!"

 „Pochopil´s?
Chápeš, co jsme řekli?
Pohleď, kolik škody natropil´s!
Vzdej se jí!"

 „NIKDY!" opáčil Azhani

Tázavá Belevia
Kdo dává rozsudek?
Kdo dá hlavu na špalek?
Táži se vás

 Kam schovali jste anděla?
Kdo mu dal do těla?
Táži se vás

 Proč musel trpět on?
Zastrašil panteon?
Táži se vás

 Kam zmizel ten krásný?
Kde je anděl přejasný?
Táži se vás

 Kde je teď cíl mojich tužeb?
Kde odměna srdce tužeb?
Táži se vás

 Kdo plamen můj přiživí
Když svět je děsivý?
Táži se vás

 Táži se vás na budoucnost
Táži se vás na jeho osud
Táži se dál

 Žalostná
Zima v srdci, na mysli led
Zemřít bez ní chtěl bych hned
Opustit tento svět
A nevrátit se zpět
Bez ní nemá duše pokoje
Hulákají rohy, vřeští hoboje
Nepomůže ani blín
Celou mou bytost ovládl splín

 Jasné břízy vodních proudů
Strženy jsou - opouští hroudu
A rozeklané jazyky stráží
Mysl moji ve mně smaží
Ti, kteří vězní, nepoznali
Co životu city daly
Co přinesly v prázdnou číši
Věznitelé, ti jsou v citech liší

 Žalostná II
Padl jsem na kolena
Hledaje útěchu v tvé náruči
Má mysl zdá se býti zlomena
V hlavě usídlili se mi rváči

 Obětiny podstoupeny byly
Na množství nehledě
Však pozvolna docházejí síly
Na tenkém se pohupuji ledě

 Duše zdá se býti zkalená
Přístupem světa, doby
Víka má jsou znavená
Na cestu vykročily mdloby

 Zima chmurná na srdce ulehla
Scvrkla ho do miniatury sebe sama
Míza stromu života do kořenů stekla
Na jazyku táboří Smrt - ta stará dáma

 Bez tebe již nemá život smysl
A omlouvám se za bolest a příkoří
Která jsem ti do života vnesl
To je tak, když plamen v srdci zahoří

 Přála bych si míti anděla
Se ctnostným andělem padlým
Jek lilie bílým
Momentem žít chci líbivým

 Přála bych si míti anděla
A jeho křídla bílá
Dlouho ve snech jsem ho vídala

 Válka světů dlouhá je
Věčné jsou boje
Konec, myslím si
Je vzdálený

 Přála bych si míti anděla
A jeho bílá křídla
Alespoň na jediný okamžik
Alespoň tuto noc

Konec útrap
Kde slibný konec útrap?
Asi už více nepocítím doteky
Asi už více v poušti svého nitra
Neuslyším zpívat slavíky

 Stopy, rýhy v mysli tlačí
Kde slibný konec útrap?
Myšlenky na pocity lásky zabíjí
Osud zaťal svůj ostrý dráp

Jak daleko zajdou Osudu hříčky?
K šílenství dohání každou duši
Kde slibný konec útrap?
Jak blázen srdce buší

 Bojovníka srdce cesty spletité
Kde spleť cév, mých nervů horských map?
Hřeben Hory utrpení zapadá se sluncem
Kde slibný konec útrap?

Co je lepší v mojí tvorbě?

Poezie (21 | 87%)
Próza (3 | 13%)

Jaký literární druh preferuješ při čtení?

Poezii (15 | 52%)
Prózu (10 | 34%)
Drama (4 | 14%)
Opište prosím kontrolní kód "5609"
Nikdo netvrdí, že se jednotlivé části nemohou rozšiřovat - stále mě napadají nové a nové nápady, které mohou zapadnout do jednotlivých sekcí. (Toto se jistě nevztahuje na Staré šuple - to by byla blbost...)
Dokonce nepopírám možnost vzniku plně nových sbírek...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one